|
|
Lucerna bohů: sluneční božstvo v ugaritské literatuře (s překladem vybraných textů)
Rýdlová, Kateřina ; Vymětalová Hrabáková, Eva (vedoucí práce) ; Roubalová, Marie (oponent)
Hlavním cílem předkládané práce je sestavení, pokud možno uceleného, jasného obrazu role slunečního božstva ve starověkém Ugaritu, a to na základě podrobného studia ugaritských textů, které sluneční božstvo zmiňují, a jednotlivých obrazů a vyjádření, které jsou ve spojení s ním užity. Za tímto účelem je zvoleno několik textů, které se o slunečním božstvu zřejmě vyjadřují, těmi jsou úryvky z mýtu O Baalovi, nejrozsáhlejšího dochovaného ugaritského díla, a tří dalších tabulek označovaných KTU 1.100, 1.107 a 1.161, které jsou s bohyní Šapaš nejčastěji spojovány. Neoddělitelnou součástí této práce byl překlad vybraných textů s komentářem a podrobným gramatickým rozborem uvedeným v příloze. Z podrobného studia vybraných textů vyplývá obraz ugaritského slunečního božstva jako božstva částečně chtonického, propojujícího svět bohů, lidí i svět zemřelých. Ugaritská sluneční bohyně Šapaš, každodenně putující nebem i podsvětím, vystupuje ve jménu nejvyššího boha pantheonu a otce všech bohů Ela, jako vševidoucí dohlížitelka řádu, symbol spravedlnosti a královské moci. "Mimo- baalovské" texty zdůrazňují některé další aspekty sluneční bohyně, které nejsou z Baalova cyklu čitelné, a to zejména spojení slunečního božstva s koňmi (1.100) a její léčitelské schopnosti spojené s hadím uštknutím (1.107).
|
|
| |
|
|
Harfa ve Starém zákoně a v kultuře starověkého Předního východu
Rais, Věra Zdislava ; Mikulicová, Mlada (vedoucí práce) ; Hřebík, Josef (oponent)
Bibliografická citace Harfa ve Starém zákoně a v kultuře starověkého Předního východu [rukopis]: Bakalářská práce/Věra Zdislava Rais; vedoucí práce: Mlada Mikulicová. - Praha, 2014. - 2 s. Anotace Tato práce se zabývá drnkacími harfovými nástroji a jejich užíváním v celém starověkém Orientu včetně Egypta. Použitá metoda práce se odráží v členění jejích jednotlivých kapitol, které začínají rešerší dostupné primární i sekundární literatury k tématu; jsou členěny dle předmětu pramenů a jejich typu - zvláštní oddíly tvoří archeologické a literární. Každá kapitola se samostatně věnuje jedné územní oblasti z prostoru starověkého Orientu. Nahlédneme tedy do starověkého Egypta, Mezopotámie, Akkadu, Asýrie, Babylonie a Izraele. V Egyptě měla hra na harfu prastarou tradici, která byla vázána především na kult, jak dokládají záznamy, především obrazové. Kromě náboženského kultu nacházíme zobrazení hráčů na tento nástroj v malbách týkajících se různých slavností, intimního a veřejného charakteru. Okolní kultury jsou oproti Egyptu na hudební zdroje mnohem bohatší. Mezopotámie znala notaci, dochovala se celá řada archeologických památek, které dosvědčují výrazné místo harfy a lyry v kultu. Poslední kapitola se zabývá izraelskou kulturou. Také na území Syropalestiny dochází k začlenění strunných nástrojů do kultu. V Bibli...
|
|
|
Elovské a Baalovské aspekty v obrazu starozákonního Jahveho
Rejlková, Sandra ; Antalík, Dalibor (vedoucí práce) ; Čech, Pavel (oponent)
Práce sleduje aspekty ugaritských bohů Ela a Baala a jejich promítání do představy starozákonního boha Jahveho. Monoteistická biblická tradice byla nesmazatelně ovlivněna polyteistickou tradicí ugaritskou, jejíž stopy - přes veškeré úsilí autorů Starého zákona - lze sledovat až do současnosti. Práce ve vší stručnosti analyzuje sdílené charakteristiky bohů, a to především Jahveho a Ela, s nímž měl starozákonní bůh společného více, než by se mohlo zdát. Ambicí však není pouze předložit výčet vlastností, ale rovněž interpretovat motivace, jež mohly vést biblické pisatele k projektování ugaritských představ do obrazu jejich jediného boha.
|
host ::
RSS.